Stroj hraje Doom desetkrát za sekundu, nevidí obrazovku, stojí sedm dolarů za hodinu a za celou dobu neřekne ani slovo. Žádné „Samozřejmě!“, žádné chatovací lichocení.
Esej Martina Kailise o tom, proč architekti AI dnes prosí modely, aby zmlkly.

Stroj hraje Doom desetkrát za sekundu, nevidí obrazovku, stojí sedm dolarů za hodinu a za celou dobu neřekne ani slovo. Žádné „Samozřejmě!“, žádné chatovací lichocení.
Esej Martina Kailise o tom, proč architekti AI dnes prosí modely, aby zmlkly.
Umělé řasy dlouhé několik centimetrů a brokát: excentrická maska Louise Nevelson nebyla jen pózou, ale obranným valem proti traumatu pogromů i chudobě.
Monografie Ester Vlčkové o sochařce, jež z vyhozených beden vybudovala posvátný černý řád.
Výrobce granulí vám namluví cokoli o vitalitě, veterinář o prevenci a kočka neřekne nic — je to jediný účastník bez motivu.
Kolik doopravdy stojí kočka, proč ji nelze zlepšit penězi a proč nejúčinnější péče spočívá v tom, že přestanete sypat?
Americký prezident přejmenoval AI na superinteligenci.
Slovo, které stroji přisoudí nadřazenost dřív, než ji má, ji v lidských hlavách zařídí samo. O řečových aktech, automation bias a předávání moci píše Vojtěch Pavelka.
Proč jsou fúzní reaktory a robotické laboratoře na snímcích Thomase Strutha prázdné a plné improvizovaných lepenek a fixek?
Rozbor monumentálního cyklu Nature & Politics: od pražského mýtu o Golemovi přes kantovské krásno až po cynický romantismus.
Hmotnost struktur vytvořených lidmi již překonala živou biomasu planety.
Martin Kailis formuluje strategický itinerář pro éru, v níž technosféra převezme roli svrchovaného řídicího systému Země.
Nový videoart MgA. Brunona Šulce: „Sedimentace renty (Observace gradientu)“.
Materiálová a sonická dekonstrukce mezigeneračního rozkolu v Česku — kupónová privatizace proti 360 měsícům hypoték.
Celé video lze přehrát v Teletníku:
#videoart #brunonsulc #teletnik
Mladí platí starším nájmy z bytů zprivatizovaných za hubičku, zatímco ti u moci jim nadávají do líných sněhových vloček. Jsou generace v Česku reálné frontové linie, nebo jen mocenská nálepka těch, kteří zrovna sedí v ředitelnách?
Mezigenerační napětí v Česku není hrozbou rozpadu soudržnosti, ale motorem nutné modernizace. Jak vypadají 4 reálné české kohorty, když opustíme importovaná klišé a změříme majetek, bydlení i hodnoty?
Definice člověka skrze intelekt byla jen krátkou osvícenskou epizodou. Když myšlení přebírá anorganický software, člověk se osvobozuje.
O transhumanistickém omylu, tichu vesmíru a 5 osách lidství po kognitivním monopolu:
Kontejner s čipy Nvidia potřebuje licenci, clo a měsíce prověřování. Váhy špičkového modelu DeepSeek stáhnete za dvacet minut.
Jak americká kontrola atomů narazila na nepolapitelný svět otevřených bitů — a proč v něm Evropa paběrkuje se 4 % výkonu?
Hypotéza o „chemické nerovnováze“ nevznikla jako vědecké východisko pro vývoj antidepresiv, ale jako jejich zpětné dovození z molekul.
Proč z pádu serotoninu neplyne ani triumf farmabyznysu, ani jeho zatracení? Analýza 73 000 pacientů a dějin psychofarmak.
Zrušte peníze, měřte ekonomiku v ergech a svěřte kontinent inženýrům. V zimě 1932 zněla technokracie neodvratně — za pár měsíců zbyl vtip.
Průměrný nezvratný zítřek přežije 14,5 roku. Proč se sny o spočítaném světě tak spolehlivě hroutí?
Během 48 hodin ohlásila OpenAI i tým Alpöge–Buckmaster pád problému tisíciletí u Navierových–Stokesových rovnic proudění tekutin.
Proč je vír rychlejší než viskozita, co znamená vnější síla a proč Clayův ústav problém dál eviduje jako otevřený?
Měřená velikost fake news: 41 sekund denně na člověka. Přesto kolem nich vyrostl multimilionový aparát a kartel strachu, kde ani jedna strana nechce, aby ta druhá zmizela.
Neúprosná inventura Valeriana Krosse.
Když se řekne moderní britská čarodějnice, vybaví se mechový háj v New Forestu. Sybil Leeková však vyrostla ze štiplavého dýmu a olova keramických pecí ve Stoke-on-Trent.
Její magie byla promyšlenou performancí i způsobem, jak si v poválečném světě vydobýt svobodu.
Nikdo zkočený z nebe nespadl.
O tom, že se i kočka musí teprve naučit být kočkou, o čichání u myších děr z žabí perspektivy — a proč kočky nemáme proto, abychom je polidšťovali, ale abychom se dokázali poněkud zkočit.