Elektrický kompostér za 14 990 Kč si vezme 412 kWh ročně: vše, co na hromadě zařídí slunce a čas, tady dělá zásuvka. Inženýrskou bilanci slupek počítá Daniel Horský.

Elektrický kompostér za 14 990 Kč si vezme 412 kWh ročně: vše, co na hromadě zařídí slunce a čas, tady dělá zásuvka. Inženýrskou bilanci slupek počítá Daniel Horský.
Štítek „Made in Germany“ měl britské zboží ochránit, místo toho z něj udělal pečeť kvality. Stejný osud čeká povinné značkování AI obsahu podle EU AI Actu, píše Martin Kailis.
Kancelář kypří sítě a šlechtí brand, zatímco integrační dílna dole má u jména jen iniciálu. O korporátní poezii a skrytých hierarchiích píše Ema Křivánková.
89 % Evropanů považuje duševní zdraví za klíčové, přesto se k němu chováme jako lazebníci s pouštědlem.
Jiří Hudroch: Sedmdesát pět a půl milionu. Rozsáhlá syntetická studie o wellness mýtech, síťové nákaze osamělosti a morálním bioenhancementu.
Dvě tabulky ČSÚ dávají dva opačné verdikty a obě jsou pravdivé: 513 mandátů v koalicích vs. 199 vlastních zastupitelů.
Kryštof Hrabě: Sto devadesát devět. Analýza komunálních voleb jako testu pirátské budoucnosti.
Kyselina hyaluronová za 59 Kč versus hotový krém za dvanáct set.
Valerian Kross rozebírá účetnictví L'Oréal i české Ekokozy: za co vlastně platíme v kosmetice a proč si nekupujeme emulzi, ale čas a naději.
Zatímco Ivan Sviták rozbíjel výkladní skříně ideologií, Karel Kosík trpělivě sestupoval do ontologických hlubin.
Sto let od narození autora Dialektiky konkrétního: odboj, šedesátá léta i deziluze z 90. let.
Esej Daniela Horského:
Začalo to jednou kozou a skončilo e-shopem. V pohádce o mléku, mýdle a pastvině však chybí polovina narozených: kozlíci.
Druhá esej Roberta Klimeše ze seriálu „Koza, která nebyla“ o etice chovu a nevyslovené otázce:
Kdo exkomunikuje esemeskou, předvádí zvláštní ritus: oba muži celebrují klatbu a nikdo není přítomen. Čtyřicet let přátelství shoří v pěti zprávách.
Robert Klimeš o sociální fyzice okresního města a o tom, komu jste to léta nevolali vy:
Zachránce není ten hodný v trojúhelníku. Je to ten, kdo do něj nejspolehlivěji přivádí palivo, protože každá záchrana vytváří nový dluh.
Karpmanův dramatický trojúhelník, porouchané čerpadlo na chatě a účetnictví slušnosti.
Esej Roberta Klimeše:
Ve 3:30 ráno má tělo sníženou bazální teplotu a difúzní fosforový svit potlačuje melatonin.
Full Moon Depression: monochromatický videoart MgA. Brunona Šulce zkoumá somatický rozpad noci a vleklý čas nespavosti.
Video a esej:
Na začátku byla koza koupená kvůli dceřině ekzému. Dnes žádné kozy nejsou, zbylo logo a 56 milionů obratu.
Tři české podniky, které prodávají vztah k živé hmotě, a dítě, které je ve všech třech.
Esej Jany Bernátkové:
Babička měla puštěnou televizi 14 hodin denně, ale u oběda mi řekla, že bych měla míň koukat do mobilu.
Tři hodiny a devětatřicet minut: demografická data, efektová velikost a morální panika kolem displejů.
Esej Adély Vranovské:
Desítky tisíc tvrzení, 700 rukopisů a exponent čísla π stlačený na 2. Repozitář openai/math je největší sbírka AI matematiky v dějinách.
Co se stane s disciplínou, když máme tisíce odpovědí bez otázek, kde intuici nahradil type-checking?
Esej Martina Kailise:
Předstíraná bezmoc je elegantní forma parazitismu: „Já to neumím tak hezky jako ty, udělej to radši ty...“
Kdo hraje neschopnost, ušetří si námahu. Daň ze svědomitosti platí ten pracovitější.
Ester Vlčková: Rukojmí slušnosti.
Zrcadlo dlouhé jedenáct mikrometrů, součástky pětsetkrát menší než klasické — a tvary, které nenakreslil žádný člověk.
Je nesrozumitelnost strojového návrhu ztrátou kontroly? Kontrolu drží ten, kdo umí ověřit, že věc funguje.
Martin Kailis v Kreativu Teletník: